Zdravím Vás,

už několikrát jsem si založil blog na internetu, ale psaní mi nikdy moc dlouho nevydrželo. Možná že jsem nepsal o věcech, kterým rozumím a které mám rád. Proto jsem se rozhodl, založit si blog tady na rybářském serveru, protože rybařinu miluju a snad ji i docela rozumím.

Takže moje první cesta na Alandy probíhala jako služebka z cestovní kanceláře kde pracuji (, aby to nebylo bráno jako komerční blog, nebudu zmiňovat její, ani nijaké podrobnosti, které by se k tomuto vztahovaly). Aby jsme ušetřili co nejvíce času rozhodli jsme pro leteckou přepravu a to z Ostravy do Prahy a z Prahy do Stockholmu. Tam jsme si půjčili auto a vyrazili směr trajekt v Grisslehamnu, odkud vyjíždí společnost Eckerö linjen. Trajekt jsme měli zarezervovaný přes internet, ale možná by to ani nebylo třeba (i když jak sem později zjistil, tam bylo opravdu hodně lidí i aut a trajekt byl plný k prasknutí). Poprvé jsem se tak projel na velké lodi a byl to pro mě docela zážitek. Cesta trvala 2 hodiny, které jsem většinou strávil na horní palubě, kde jsem se vyhříval na slunci a podřimoval. Poté co jsme dorazili na ostrov Eckerö, vyrazili jsme směr ostrov Lumparland, což je na druhé straně hlavního souostroví, kde jsme měli smluvené ubytování. Po příjezdu do kempu jsme zjistili, že zdejší úroveň je katastrofální a chtěli okamžitě odjet, ale už bylo pozdě hledat něco jiného. Takže jsme zůstali a dokonce si i na pár hodin jeli zarybařit. Kvalita lodí byla taky pochybná, což se potvrdilo při návratu, kdy nám vypověděl službu 5 koňový motor a my museli asi 500 m dopádlovat. Bylo rozhodnuto, příští den přesun.

Ráno jsme se sbalili, zaplatili co po nás chtěli a odjeli směr Mariehamn, hlavní město Aland. Chtěli jsme se podívat do místního info centra, pobrat nějaké propagační materiály a koupit pořádnou mapu Aland. Po cestě do centra jsme také našli rybářský obchod, ve kterém měli vše na co ste si dokázali vzpomenout. Mít více peněz, tak jsem z tama odešel s plnýma taškama. Poté jsme jeli nakoupit jídlo do místního největšího marketu, který se nachází těsně za Mariehamnem směrem na Getu a Finström. Kolem jedné hodiny jsme dorazili do kempu v oblasti Hammarland. Je to krásný a udržovaný kemp s 4* chatami. Po prohlídce jedné z nich jsme se rozhodli zůstat tady pro další tři noci. Počasí nám nepřálo, protože nebylo nijak teplo a bylo hodně větrno, tak jsme se rozhodli jet na průzkum okolí a prohlédnout si nějaké kempy. Večer po návratu nemohl chybět panáček slivovice a pár pivek a v pozdních hodinách jsme ulehli do postelí.

Ráno bylo počasí ještě horší. Pršelo, bylo větrno a zima. Byla sobota a já měl domluvených po ostrově několik obchodních schůzek, takže jsme vyrazili na další obchodní prohlídku ostrova. Večer jsme se vrátili notně unavení, ale počasí se vylepšilo, vyjasnilo se a to slibovalo, že další den strávíme na vodě.

Ráno jsme sice vstali o něco později, než jsme chtěli, ale nakonec jsme se úspěšně vypravili na loď, která byla dle mého kolegy: "Nejlepší kterou tady kdy měl." Měla spoustu úložného prostoru, což bylo velice praktické a pro rybařinu neocenitelné. Měl jsem sebou velký foťák a kameru, jen jsem doufal, že žádná z těchto věcí neskončí na dně průvlivu ve kterém jsme chytali. Tento průliv je mezi částí Hammarland a ostrovem Eckerö na západě souostroví. Můj kolega to tady znal velmi dobře, protože na tomto revíru chytal po několikáté, tudíž znal dobrá místa. On chytal na jemný prut asi 10 - 20g, ale já si vzal moji nejtěžší vláčku, se kterou jsem byl dvakrát v Mongolsku a to jsem neměl dělat. Je to Shimano BeastMaster 50 - 100 g a na tyto vody je zbytečně těžká. I pokud bych měl nějaké záběry tak bych je necítil. Možná i proto můj kolega chytal jednu štiku za druhou (sice byly menší, ale i ty se počítají) a já stále nic. Zkoušel jsem různé nástrahy, které jsem měl u sebe, ale ryba stále nepřicházela. Začínal jsem být trochu nervózní a naštvaný. Kolega používal Rapalu Husky Jerk v modro oranžové barvě, která perfektně zabírala. Já sem se po asi hodinovém mrskání vody rozhodl vyzkoušet Rapalu Original, 18 cm, barva FT. Tato barva je mojí nejúspěšnější a tak jsem vsadil vše na tohoto woblera. Když jsme dojeli na místo, kterému můj kolega říkal Kačena, kde avizoval výskyt velkých štik, byl můj wobler již připraven na akci. Po asi čtvrt hodině rybařiny to přišlo. Záběr velké štiky. Už když jsem ji zasekl bylo znát, že to není žádný drobek. Škoda jen že byla tak líná, že skoro nebojovala o svoji svobodu. Nemám zkušenosti s vytahováním ryb z loďky a k tomu ještě tak velkých a tak mi to chvíli trvalo. Když už jsem ji dostal do lodi a zapózoval pro první foto, vysmekla se a trojháček mi způsobil několik zářezů, ale nic vážného. Z vlastní zkušenosti tedy můžu doporučit dávejte si na to pozor. Štika měla přes 90 cm (samozřejmě můj metr zůstal v chatce, ale odměřil jsem si ji jinak a doma to už jen zkontroloval) a vážila okolo 6 kg. Byla v dobré kondici i když po tření byla zesláblá. Po nezbytných fotkách a videu. Jsem ji pustil zpátky na svobodu. Po této krásné štice se mi podařilo chytit ještě jednu menší, dokonce na stejného woblera. Můj kolega jich nachytal ještě spoustu. Jejich průměrná velikost byla kolem 50 - 60 cm. Největší měla asi 70 cm. Po úspěšném lovu jsme se vrátili domů a těšili se na další den.

Ráno jsme se rozloučili s paní Anderssonovou, protože chatka byla pro další dny rezervována a vyrazili směr Finström do dalšího kempu. Už ráno bylo znát, že dnešek bude úlně jiný než předcházející dny. Nebe bylo jak po vymetení a i vítr se uklidnil. Nebylo to dobré znamení pro dnešní rybařinu. Jak známo, takové počasí rybí aktivitě moc nesvědčí. Potom co jsme se ubytovali v naší 4* chatce, jsme pobrali rybařinu a vyrazili k lodím. Od provozovatele jsme si půjčili loď s 10 koňovým motorem a vyrazili objevovat nový revír. Ten je mnohem menší, než na jakém jsme byli den předtím, ale zase má větší podobnost s našimi podmínkami, je soukromý a i zde je mnoho zajímavých míst porostlých vodními rostlinami, kde se štiky rády ukrývají. Možná jsme byli trochu zmlsaní z předešlého dne, a proto když se nám na jednom místě nedařilo nic chytit do čtvrt hodiny, vyrazili jsme na další místo. Takto probíhalo skoro célé dopoledne, kdy jsme stačili tímto způsobem objet celý revír (pravda s 10 koňma ve vrtuli to nebyl takový problém). Kolem poledne jsme se vrátili zpátky do kempu, protože můj kolega si zapomněl připravený oběd. Na molu jsem si promluvil s majitelem a ten mi potvrdil to co mi bylo jasné od začátku. Bylo špatné počasí na ryby. Horko, skoro bezvětří a také to byla výrazná změna oproti minulým dnům. Poté co se můj kolega vrátil i s obědem jsme vyrazili na jeden konec revíru, kde jsme zajeli na přídí na břeh do alespoň malého stínu a dali si něco k jídlu. Jak jsme se později dozvěděli z teploměru na chatce, bylo ve stínu 28 ^oC. Po půl hodince odpočinku jsme si řekli, že to ještě zkusíme. Já jsem viděl přes polarizačky během dne jak mi po wobleru vyjely asi tři štiky a tak jsem věřil, že to můžeme zlomit. Po hodině bezvýsledného mrskání vody, kdy jsme se spíše opalovali nežlovili ryby, jsme to vzdali a vrátili se zpátky do kempu. Tam jsme si udělali volné odpoledne s tím, že to pojedeme zkusit ještě večer před západem slunce, kdy by se mělo ochladit a ryby by mohly být aktivnější. Vyrazili jsme okolo 8 hodiny večerní s tím, že se nám snad něco podaří chytit. Bohužel záběry opět nepřicházely. Zkoušeli jsme i chytání okounů a to se nám vyplatilo. Můj kolega chytil dva, sice malé, ale alespoň nějaká ryba nám dnes skončila na háčku. Po asi hodině a půl jsme to vzdali a vrátili se zpátky do chaty.

Ráno jsme se vypravili opět po obchodních schůzkách, s tím že jsme dostali od majitele prvního kempu (koho katastrofického) na hodinu zdarma s jeho smluvním profesionálním průvodce. Na místě jsme měli být kolem 5 hodiny, ale přijeli jsme dříve, že si ještě půjčíme normální malou loď a zkusíme štěstí. Nic jsme nechytili a navíc se hodně pokazilo počasí. Volnější moře, které je mezi ostrovem Lumparland a Föglö bylo zahaleno mlhou bílou jako mléko. Říkali jsme si jestli nebude lepší ten výlet zrušit, ale než průvodce dorazil, tak se počasí vylepšilo a my se začali těšit, na zajímavou ukázku rybařiny od profesionála. Když přijel, tak jsem se s ním začal bavit, samozřejmě anglicky, a tahat z něj rozumy o chytání ryb na Alandech. Dověděl jsem se spoustu zajímavých věcí, jak kdy je nejlepší doba na mořské pstruhy, kdy na štiky, kde je hledat atd. Poté jsme vyrazili, ovšem trochu jsme podcenili naše oblečení. Cesta přes skoro volné moře, kde byly metrové vlny, které s tříštily o loď a občas zasáhly nás i naše tváře, byla opravdovým zážitkem. Průvodce, který se jmenoval Per, nám ukázal zátoky, kde se zdržují mořští pstruzi, jejich sádky a také spoustu zajímavých míst na štiky, kterou jsou ovšem soukromé a bez průvodce na nich nemůžete chytat. Také nám předvedl v současné době nejpopulárnější způsob lovu štik na Alandech na tzv. Jerky, což jsou velcí wobleři s plochým a vysokým profilem a bez lopatky. K tomuto způsobu se používá krátký silný prut s multiplikátorem. Předvedl nám, že to funguje a během prvních dvaceti náhozů měl 3 štiky. Já jsem na prutu měl taky štiku, ale spadla mi. Můj kolega nakonec vyměnil půjčené Jerky za svou osvědčenou Rapalu a také si chytil štiku. Po návratu zpátky do kempu, jsme se rozloučili, poděkovali, ještě probrali nějaké obchodní věci s majitelem a odjeli zpátky do našeho kempu. Byl čas přichystat se na odjezd domů.

Ráno jsme dobalili poslední věci a okolo 6 hodiny vyrazili směr Mariehamn, kde jsme měli čekat 1,5 hodiny na trajekt společnosti Viking line. Byli jsme tam první, což znamenalo, že jsme vstávali možná až zbytečně brzo. Tak jsem se rozhodl, že si ještě před odjezdem prohlédnu přístav i s plachetnicí Pommern. V osm hodin už jsme najížděli do nitra lodi Rosella a mířili k přístavu Kapellskär. Cesta opět trvala dvě hodiny, ovšem počasí nebylo zrovna vhodné k opalování. Do Kapellskäru jsme dorazili v 9 hod. (protože ve Švédsku je o hodinu méně než na Alandech) a najeli na cestu na letiště Arlanda. Cesta ubíhala nerušeně a i když jsme měli trochu obavy jestli letadlo bez problémů stihneme, tak vše dopadlo naprosto skvěle a na minutu přesně. Auto jsme vrátili, autobus nás odvezl k terminálu, my se odbavili a šli čekat na odlet. Cestu domů už nemá cenu popisovat.

Byl to krásný rybářský zážitek a Alandy na mě opravdu udělaly dojem. Příroda, voda, lidé, dokonce jsme tam viděli losa a vše ostatní jako ten všudy přítomný klid a mír, bylo úžasné. Myslím, že je to ideální místo na dovolenou a to dokonce i nerybářskou.

Mirek Neradil

Komentář ke článku (0)